Zjistila jsem, že půjčovnu aut tady na ostrově budu hledat velmi těžko, nicméně půjčovna motorek je na každém rohu, 300 pesos za den, to je za hubičku (na české koruny to vychází přibližně na 120Kč). Sice mám ještě v záloze taxikáře z přístavu, nicméně jsem vymyslela, že cestování po Boholu bude zajímavější na motorce. Jenže motorku jsem nikdy neřídila. “Radši nic nezkoušej, nebo si tam ještě nabiješ hubu”, 😂 zní rady nad zlato z mé domoviny, když sdílím svůj nápad, jak vyřešit vzniklou situaci a to je naučit se řídit skútr). O kolik těžší to může být než jezdit na kole??? Na druhou stranu, od místních se můžu při cestování dozvědět něco zajímavého a bude větší zábava 🤔 Je rozhodnuto a úkol zní jasně, najít skútr včetně řidiče. Vyrážím tedy do města hledat…

Co si určitě nenechat ujít na ostrově Bohol:

• Plavání se žralokem obrovským v oblasti Lila (Taug Whaleshark watching and snorkeling)
• Chovná stanice nártounů (Tarsier Sanctuary, Canapnapan)
• Oblast Loboc – plovoucí restaurace a plavba tropickým pralesem (Loboc River Cruise)
• Mahagonový les (Bilar Man-Made Forest)
• Čokoládové hory (Chocolate Hills Main Viewpoint)

Je druhý den a vyrážíme s místním Adrianem na motovýlet. Zjišťuju, že Adrian má rád rychlou jízdu, auta předjíždí zleva i zprava, zatáčky klopí jak na MotoGP v Kataru. “Are you scared ma’am?” ptá se mě nevinně a odpovídám upřímně, že trochu ano. Tak se vlčák vyklidní a zbytek cesty se snaží jet slušně😂 

Cestou míjíme rýžová políčka, městečka lemovaná obchůdky a stánky s jídlem. Silnice jsou v dobré kvalitě a provoz tady není téměř žadný.

Nártoun filipínský

“Nevadí ti, že máš tak vykulené oči?”, je hláška z českého filmu Jedna ruka netleská a vzpomněla jsem si na ni při setkání s roztomilou opičkou – nártounem filipínským (Tarsius Carlito Syrichta). Nártoun je nejmenším primátem na světě a taky hodně starým, protože zemi obývá již 45 milionů let. Oči nártouna se nemohou hýbat, tudíž musí otáčet celou hlavičku (a dokáže to o 360 stupňů), aby mohl sledovat, co se děje. Opičky velikosti lidské dlaně s dlouhým ocasem je možno vidět v chovné stanici Canapnapan na ostrově Bohol. Přes svoji mini velikost dokáže skákat až 5 metrů daleko, čipera jeden. 

Loboc a plavba pralesem

Ve městě Loboc si lze vychutnat plavbu po řece v tropickém pralese a to současně i s kulinářským zážitkem. Oběd je podáván formou bufetu. Výběr jídla je bohatý- předkrmy (grilované tofu a minirybičky), hlavní jídlo (různé druhy masa, rýže, smažené nudle, filipínská pochoutka adobo), dezerty (nejvíce mě chutnalo kávové želé). Na lodi současně hraje živá hudba. 

Na mezizastávce sledujeme představení tradičního lidového filipínského tance Tinikling. Tento tanec má kořeny ve španělském koloniálním období. Na zemi proti sobě klečí dvě osoby, které klepou dlouhými bambusovými tyčemi o zem a současně je přibližují a oddalují od sebe. Mezi těmito tyčemi pak tancuje pár tanečníků- různě je překračují a vchází mezi ně.

Celá plavba trvá přibližně 1 hodinu, není potřeba si dopředu dělat rezervaci, vstupenky se dají koupit od 10:30 hodin ráno na místě.

Mahagonový les

Cestou na vyhlídku Čokoládových hor jsme projížděli krásným lesem, který lemuje silnici z obou stran do tvaru tunelu. Les je tvořen pouze ze stromů mahagonovníku. 

Čokoládové hory

Další zastávkou putování po ostrově byla vyhlídka na Čokoládové hory – unikátní pohled na více než 1200 (Adrian to prý spočítal 😂) vrcholků kuželovitého tvaru, které jsou rozesety do krajiny jako bábovičky. V tuto dobu (únor) jsou hory zelené, tudíž svému jménu úplně neodpovídají. Nicméně v období sucha je tomu jinak. Travnatá vegetace mění svoji barvu na hnědou. Kopce byly formovány stovky tisíc let a pravděpodobně vznikly naplavením korálů a mušlí, které byly opracovány deštěm a erozí.